Dám příklad ze včerejška, kdy mi přítel J.M. řekl: „Bez přemýšlení bych volil Baštu. Ale jak ukazují průzkumy, byl by to možná ztracený hlas. A tak to dám menšímu zlu, kterým je Babiš“.

Jasné? Můj přítel by volil jinak, kdyby se průzkumy před volbami nezveřejňovaly a hlavně ani nekonaly. Volil by Baštu, ale volí Babiše a cítí, že je k této volbě dotlačen nikoli svou svobodnou vůli, ale strategickou úvahou. Takže ví, že jeho letošní prezidentská volba tak docela svobodná nebude. A je mu to líto, stejně jako je to líto i mně a statisícům našich lidí,kteří pár dní před volbami řeší podobné bolestivé dilema, píše v komentáři Lubomír Man.

A zbytečně. Anebo jde o záměr těch nejvýše postavených využít výzkumy volebních preferencí lidí ve prospěch jejich favoritů? A to bez ohledu na to, jak touto praxí svobodné rozhodování lidí a tím i demokratický princip utrpí?

Všimněme si, jak agentury pro výzkum veřejného mínění zasáhly do volební prezidentské kampaně u nás. Už v lednu loňského roku, jako by vedena touhou ukázat našim nevidomým lidem cestu, zveřejnila ještě před podáním prezidentských kandidatur přední světová agentura Kantar výsledky svého průzkumu, provedeného od 17. do 19. ledna loni, a to na vzorku pouhých 800 dotázaných.

A jak to tehdy dopadlo? Nuže zhruba tak, jak to vypadá dnes. První byl Babiš, druhý Pavel, třetí Fischer, 4. Němcová a pátá Nerudová.

Lidé tedy na cestu, kterou jim ukázala agentura Kantar, vstoupili a disciplinovaně po ní kráčeli až do listopadu téhož roku, kdy jiná agentura, a to Data Collect, a to jako první už po podání prezidentských kandidatur a na vzorku 1238 osob, zjistila toto pořadí kandidátů: První Pavel, druhý Babiš, třetí Nerudová, čtvrtý Fischer, pátý Středula. Ovšem s tou odchylkou od průzkumu prvního, provedeného v lednu agenturou Kantar, že lidé už věděli, kdo se volí nejvíc, takže odstup první trojice od pelotonu jejich pronásledovatelů se značně protáhl.

A protáhne se ještě víc při skutečné volbě, která nás čeká o víkendu. Ten odstup bude ovšem další naší demokratickou prohrou, stejně jako prohrou mého přítele a prohrou mou i vaší.

Které ovšem při férovém a demokratickém klání, tzn. bez účasti agentur, zjišťujích nálady voličů, ale v tomto případě též ovlivňujících jejich konečné rozhodování, vůbec nemuselo být, dodává Lubomír Man